Oddělení atletiky a oddíl atletiky PSK Olymp Praha

Skoro půl století se přecházel fakt, že policejní sport má přímou návaznost na prvorepublikový klub AFK Stráž bezpečnosti, přestože řada funkcionářů a sportovců pokračovala v nových organizačních strukturách i po osvobození. Když byl v roce 1921 založen AFK Stráž bezpečnosti, s cílem zvyšovat fyzickou zdatnost i psychickou odolnost členů nově vzniklého policejního sboru, byla atletika provozována ve formě dlouhých běhů jako součást kondiční přípravy. Slova atlet, atletický byly chápány v té době jako sportovec, sportovní. Později se k těmto kondičním běhům přidala i sportovní chůze, která byla v té době ve obzvláštní oblibě. Svědčí o tom řada chodeckých (i běžeckých) závodů na území Prahy, které jsou dnes nenávratně zapomenuty.Ve dvacátých a třicátých letech byli členy chodci AFK Jos. Šlehofer neúspěšnější chodec těchto let, František Princ, JaroslavHouška oba chodci.

Sídlo AFK byla karlínská Invalidovna v místech dnešního hotelu Olympik a hřiště Čechie Karlín. Nově vzniklý klub plnil i společenské funkce, neboť byl hojně navštěvován sportovními příznivci, bez ohledu na společenské postavení, z celé Prahy . Svědčí o tom například to, že členy ve čtyřicátých letech byli Ladislav Fialka v pozdějších letech úspěšný mim a pozdější známý herec Jaroslav Mareš.

Ve čtyřicátých letech minulého století fungovala lehká atletika již v plném rozsahu. Od začátku čtyřicátých let byli členy František Benajtr-sprint, Jaroslav Samek-sprint, Jelínek Václav-sprint, Ferdinand Reich-kladivo, J. Havle-sprint, M. Kasl-sprint, Václav Jelínek-sprint, Paul Josef-sprint, Winter Václav-stř. běhy, bří Fučíkovští-stř. běhy, Walter Bednář- maratón, Mir.Tauš –tyč, Rudolf Czemčuk ,Josef Stoklasa a Rudolf Dušánek koulaři. Klubem prošel i vítěz a mnohonásobný veteránský rekordman „Běchovic“ Přemek Dolanský.

Činnost AFK přetrvala až do osvobození a po osvobození pokračovala přes mnohá přejmenování a politické tlaky, které posléze vedly k rasantní organizační změně struktury. Tyto změny byly uskutečněny na základě rozkazu ministra vnitra V. Kopeckého v roce 1952. Prvním náčelníkem RH byl Jan Fučíkovský, který spolu s Milošem Písaříkem vytvořili stanovy a provozní řád.

Neobyčejně šťastným a progresivním krokem bylo vytvoření SŠ mládeže pod vedením dnes již legendárního Otakara Jandery – „Otce“. Začátkem padesátých let hledal Jandera pro realizaci své myšlenky – mládežnické atletické základny, místo a organizační zajištění. Z mnoha možností si Jandera vybral RH vedenou již kladeňákem, atletem Václavem Mudrou. Pro SŠ vybral „Otec“ opuštěné a zanedbané hřiště v klidném přírodním prostředí u Malé říčky ve Stromovce. Sem se postupně přestěhoval atletický oddíl z karlínské Invalidovny a pak i ostatní sportovní oddíly. Hřiště bylo zchátralé a zanedbané. Existovala jen malá nestandardní atletická dráha bez sociálního zázemí. Postupně se vybudovaly šatny a později na svou dobu velice moderní dřevěný běžecký tunel a víceúčelová hala s posilovnou, která sloužila až do přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Jandera, Holler, Šantrůček.

Jméno Otakara Jandery, neúnavného propagátora atletiky, přivedlo do Stromovky stovky děvčat a chlapců. Dnes zní jako pohádka, že zájem byl tak veliký, že musel být dělán výběr. Díky mládežnickému zázemí byla RH schopna doplňovat své řady vlastními odchovanci, kteří se v mnohých případech stali reprezentanty RH I ČSR. Díky podpoře, kterou nalezla SŠ v RH se postupně stabilizoval kádr sportovců, trenérů i funkcionářů a úspěchy na sebe nedaly dlouho čekat. Svědkem je záplava atletických hvězd závodnických i trenérských. Významnou roli trenérskou a organizační hráli v nové struktuře RH Jiří Šantrůček, Zdeněk Holler a Otakar Mašek.